...za pět pět....
Tak vstávat,vstávat!Celou noc jsem přeskládávala a přenášela co se dalo a jsem plná sil a ty dvě by chtěly spát.A to už je za pět pět.Touhle doubou vstáváme takže šup šup z postele.Musím být trochu razantnější.Podařilo se.Dvounohá vstává,utírá si krev z prokousnutého nosu a slzy štěstí.A jde se blbnout a papat.
Apropó jídlo.Dvounohá si myslela,že na mne vyzrála.Než sním připravenou baštu,připraví další porci.Potud dobře,aspoň nemusím čekat.A prý nebudu řvát.Cha.Když si šla uvařit kafe,sedla jsem si jí na nohy a spustila jekot-ať dává,vždyť nachystané to je,tak jaképak "na potom".Neva,že jsem jedla před půl hodinou,však proč to nesníst hned,ne?
Vymyslela jsem bezva hru na zvyšování odolnosti.Zjistila jsem,že můžu proběhnout celým bytem do kolečka.Zvyšuju rychlost.Paráda.Když mám v první zatáčce správnou rychlost,druhou zatáčku projedu smykem,srovnám se do úzké chodbičky a jupí další kolo.Jo,jsem zapomněla,že v úzké chodbičce spí Velká Černá.Jsem na to náhodou fakt zapomněla.Ubrzdit to nešlo,takže hop přes zadní nohy,hop přes přední,mihla jsem se jí kolem čumáku a rychle pryč.Dvounohá stála ve dveřích a oči navrch hlavy.Hodila jsem po ní pohled,že fakt náhoda,moc dobře vím,že přes Velkou Černou se nechodí.No a pak se mi ta náhoda stala ještě podruhé,potřetí a počtvrté mne Dvounohá odlapila ve vzduchu,že už toho adrenalinu bylo dneska dost.Jakej adrenalin?Já jsem v pohodě a Velká Černá spí,koukej jak pevně má zavřené oči...Vůbec si nevšimla,že přes ni běhám,taková jsem šikovná.Ale to tady nikdo neocení,FAKT!
